Myšlenka vytvořit vlastní značku tabáku vykrystalovala ze setkání dvou kamarádů, z nichž jeden v Českých Budějovicích vlastní lounge a druhý z nich byl jeho pravidelným hostem. Ze vzájemné domluvy vzešla myšlenka, že by mohlo být vlastně fajn propojit dlouholeté zkušenosti, které se lišily především v tom, že zatímco jeden z nich několik let provozuje podnik se zaměřením na vodní dýmky, druhý pravidelně podniky tohoto druhu navštěvuje. To, co měli a mají oba společného je to, že kouření vodní dýmky se pro ně stal rituál, který si během let postupně našel své místo do jejich každodenního života. Kultura vodních dýmek, obdobně, jak je tomu se všemi kulturami jako takovými, se přirozeně dělí na ty, kteří jsou její součástí a svým životem každodenně potvrzují či zpochybňují její živou a pravdivou podstatu a na ty, kteří svou pílí a myšlenkami určují její podobu. Oba kamarádi se shodli na tom, že chtějí usilovat o to patřit mezi ty, kteří se na stavu kultury vodních dýmek aktivně podílejí, a tak bylo rozhodnuto, že vznikne nová značka tabáku do vodních dýmek.

 

A ten bylo potřeba pojmenovat. Název Craftium v sobě pojí dvě slova. Z anglického jazyka převzaté slovo craft a universum. Jejich spojením vznikl název, který je svým způsobem takovým manifestem toho, o co oba oběma kamarádům šlo, a to vytvořit vlastní svět chutí a zážitků, které mohou být s kouřením vodních dýmek spojené. Limitem počínání člověka je a měla by být pouze jeho fantazie. Kouření vodních dýmek vychází především z dlouhodobé tradice prostupující několik století, této tradici je moudré naslouchat a brát si z ní poučení, ovšem nemělo by se zapomínat na to, že postupem času se stejně tak proměňuje nejen to, co vnímáme jako svět kolem nás, ale i samotné pojetí člověka, který v tomto něčem, čemu říkám svět, existuje a tvoří. Žijeme ve 21. století, technologie výroby i konzumování tabáku do vodních dýmek se oproti minulosti výrazně proměnila a nikdo nezabrání tomu, aby se proměňovala i nadále. Být aktivní součástí na této věčné proměnlivosti, nebo se o to alespoň pokoušet…

 

Kouření vodních dýmek, jakéhokoli tabákového výrobku, je škodlivé a pro člověka nezdravé, nemá smysl se tvářit, že tomu tak není. To by nebylo poctivé. Poctivé však je dodat, že stejně jako člověk za tuto svou rozkoš platí daň, stejně tak skrze ni i něco získává. Nahlédněme například do příkladů světové literatury, v románu Alchymista od brazilského spisovatele Paula Coelha se postava hlavního hrdiny Pasáčka setkává se starcem, který mu s ním při kouření vodní dýmky rozjímá o podstatě samotného života. Ve slavném románu francouzského spisovatele Alexandra Dumase staršího Hrabě Monte Christo říká milá hlavního hrdiny Edmonda Dantèse, že vždy, když spolu ulehají na lože, tak mu připravuje vodní dýmku, aby jejich společně strávený čas měl co nejdelšího trvání. A dalších příkladů je obrovské množství. Kouření vodní dýmky je něčím, co definuje zážitek a prostupuje jeho prožitek. Kouření vodní dýmky je něco, co by nás mělo učit, čím bychom měli kultivovat jemnocit pro svět kolem nás a pro nás samé, a s touto myšlenkou si vám dovolujeme nabídnout náš tabák.

 

S úctou,

Vladyslav Frolov a Václav Alexa